Neolitičtí lidé v jižní Arábii se specializovali na lov žraloků
15. 01. 2026
Pravěcí lovci žraloků. Nikoli mamutů. Komunity obývající oblast Wadi Nafūn se v době před sedmi tisíci lety živily lovením mořských predátorů. Objev publikoval tým z pražského Archeologického ústavu AV ČR v prestižním časopise Antiquity. Badatelé odkryli v Ománu nejstarší megalitický kolektivní hrob v jižní Arábii, který přináší dosud nejpodrobnější důkazy o stravě a mobilitě neolitických komunit v regionu.
Archeologický ústav AV ČR zkoumá Wadi Nafūn na pobřeží Arabského moře již od roku 2020. „Je unikátní tím, že se zde nachází neuvěřitelné spektrum typů archeologických nálezů, od těch nejstarších paleolitiských přes kolektivní hrobku až po skalní nápisy. Pro Omán tak lokalita představuje mimořádnou kulturní hodnotu,“ říká ředitel pracoviště Jan Mařík.
Neolitické pohřební struktury nalezené vNafūnu se datují do první poloviny 5. tisíciletí př. n. l. Hrobka je netradičně situována v údolí. Po odkrytí vrchní vrstvy kamenů našli badatelé dvě mohyly propojené zdí do tvaru číslice osm, které obsahovaly artefakty od doby železné až po neolit. Nic podobného se dosud v Ománu nenašlo ani nezkoumalo.
Lokalita Wadi Nafūn v Ománu, ve které archeologové objevili hromadný hrob datovaný do období neolitu.
Zuby jako svědkové
Suché (aridní) prostředí Ománu je pro archeology výzvou, protože se v něm nedochovávají téměř žádné organické komponenty a pro analýzy nelze využít standardní biochemické metody. Z odkrytých lidských ostatků proto vědci využili vzorky zubů a analyzovali je v Česku. Antropolog Jiří Šneberger z pražského Archeologického ústavu AV ČR upozorňuje na neobvyklou věc: „Zuby této komunity mají zajímavý obrus. Ten ukazuje na specifickou stravu a také na to, že je lidé používali jako nástroje.“
Složení stravy badatelé rekonstruovali pomocí izotopové analýzy bioapatitu z kostí a zubů, tedy mineralizované složky, která se v aridním prostředí na rozdíl od kolagenu zachovává. Spolupracovali přitom se Společností Maxe Plancka v Mohuči. Analýzy izotopů uhlíku, kyslíku, stroncia a nově i dusíku umožnily zhodnotit podíl mořské a suchozemské potravy, sledovat změny prostředí během života a identifikovat skupiny pocházející z různých lokalit vzdálených až 50 kilometrů od Nafūnu.

Součástí konstrukce pohřební komory byly obvodové a centrální kamenné stély. Lidské ostatky se ukládaly ve vrstvách podél stěn naproti původnímu vchodu.
„Na základě průběžných výsledků z analýzy stabilních izotopů pro rekonstrukci stravy uvažujeme o tom, že naše zkoumaná populace mohla mít jako jeden z hlavních zdrojů potravy a výživy žraločí maso,“ dodává Jiří Šneberger.
„Víme, že to nebyly jen obyčejné bílkoviny, ale bílkoviny z vrcholu potravního řetězce,“ potvrzuje Alžběta Danielisová, která stojí v čele oddělení přírodních věd a archeometrie pražského Archeologického ústavu AV ČR a zároveň je vedoucí ománské expedice.
Dosavadní výsledky naznačují, že neolitické komunity v jižní Arábii praktikovaly vysoce flexibilní a adaptivní způsob obživy – kombinovaly lov, sběr, pastevectví a systematické využívání mořských zdrojů. V globálním měřítku ukazují, jak se lidé dokázali adaptovat na nejrůznější environmentální a klimatické situace. Zároveň potvrzují, že Nafūn fungoval po více než tři století jako centrální rituální místo, které sjednocovalo různé skupiny v celém regionu.
„Úplně poprvé jsme byli schopni pomocí přírodovědných dat doložit specializovaný lov mořských predátorů, a to přímo analýzou vzorků místní pohřbené komunity,“ doplňuje Alžběta Danielisová. Zjištění odhalující propojení se žraloky je nové a unikátní, a to nejen v prehistorické Arábii, ale i v prostoru všech neolitických kultur aridního pásma.
Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, s využitím tiskové zprávy AV ČR
Foto: Archeologický ústav AV ČR, Praha
Přečtěte si také
- Anatomie města. Jak se formovala lidská sídla ve středověku?
- Nová kniha nabízí pohled na středoevropské pomníky a památníky holokaustu
- Pražští Židé v dlouhém 16. století. Kudy vedly jejich cesty Evropou?
- Málo známá kapitola dějin: v uniformě wehrmachtu bojovaly tisíce Čechoslováků
- Na zámku v Lánech zazněla po desítkách let slova Tomáše G. Masaryka
- Téma romského holokaustu je dlouho přehlížené, upozornili účastníci konference
- Z mnohdy podceňovaných dělnických kolonií pocházely i slavné osobnosti
- Stopy z neolitu i římské doby. Vědci ukončili terénní práce na Pražském okruhu
- Písmo od A po Z. Proč jeho vznik představoval pro lidstvo zásadní zlom?
- Už 100 let odkrývá Archeologický ústav dávnou historii Pražského hradu
Aplikovaná fyzika
Vědecká pracoviště
- Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR
Ústav fyziky materiálů AV ČR
Ústav fyziky plazmatu AV ČR
Ústav přístrojové techniky AV ČR
Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR
Ústav termomechaniky AV ČR
Základní fyzikální zákony jsou v ústavech této sekce východiskem pro výzkum nových struktur a makroskopických vlastností pevných látek, tekutin a plazmatu. Studium mikrostruktury a mikroprocesů otvírá cestu k řešení problémů „materiálových věd“, jako jsou např. vlastnosti kompozitních materiálů a konstrukcí, poruchová mechanika a dynamika nebo biomechanika. Modelování prostorově vysoce strukturovaného turbulentního proudění rozličných tekutin, výzkum dynamiky kapalin a plynů biosféry či plazmových technologií jsou často výrazně aplikačně orientované. Studium vysokoteplotního plazmatu se soustřeďuje především na pulsní výkonové systémy a problémy udržení a ohřevu plazmatu v tokamaku. Bádání v oblasti aplikované fyziky má často interdisciplinární charakter a jeho výsledky také nacházejí použití v nejrůznějších oblastech vědy a techniky. Například umělá syntéza přirozené a dobře srozumitelné české řeči je důležitým úkolem v oboru zpracování číslicových signálů. Unikátní přístroje a měřící techniky byly vyvinuty pro spektroskopii a elektronovou mikroskopii živých objektů. Sekce zahrnuje 6 ústavů s přibližně 920 zaměstnanci, z nichž je asi 580 vědeckých pracovníků s vysokoškolským vzděláním.
